„Už zase kašleš!“

„Už zase kašleš!“ To mi ráno řekl manžel, když jsem intenzívně po probuzení zakašlala, nejprve mě to naštvalo, ano teď jsem zakašlala a asi 3 dny kašlu, ale minimálně 2 roky jsem kašel neměla, tak jak teda si dovoluje říct, že zase kašlu, tak jsem se chvíli nechala unášet naštváním a co on si to dovoluje, a když to pomalu odeznívalo, tak jsem to uviděla, že vlastně takhle my fungujeme, jednou se nám něco stane a my už si zaryjeme do paměti, že to tak bude vždycky, když malému dítěti dáme sklenici vody, tak ono ji určitě vyleje, protože prostě malé děti stále něco vylévají, když se mnou dítě krájí zeleninu, určitě se řízne, protože malým dětem nůž do ruky nepatří, určitě se pořeže,

znáte tyto myšlenkové pochody s příslovci zase, stále, pořád, určitě, kdy vlastně vůbec nevnímáme současnou situaci, ale čerpáme ze situací, které jsme prožili kdysy dávno či nedávno a na nich stavíme svoji předpověď, jak dopadne tahle konkrétní, teď se právě dějící situace?

představme si, že nechám situaci probíhat bez mých předpovědí, co myslíte, že se stane? ano může dopadnout úplně stejně jako minule, ale to neznamená, že příště nedopadne jinak, anebo tím, že do ní nebudu vkládat své předpojatosti, tím uvolním tlak, který vpodstatě vyvíjím na průběh té situace a ona proběhne diametrálně jinak, ale tím se neutvořilo žádné pravidlo pro tuto situaci, že už od teď bude probíhat takto,

jednoduše řečeno, když člověk začne přistupovat k lidem a situacím jako by je viděl a zažíval poprvé, pak se začnou dít věci, které jsou neočekávané a překvapivé a tak proč se jich zříkat 🙂 a ochudit se o zcela nový prožitek