„Já jí to dokážu!“

Rozvedená klientka Květa se seznámila s o více jak 30 let starším rozvedeným mužem Františkem. Zakoukali se do sebe a začali spolu „chodit“.  František má velkou dospělou dceru Janu, (stejně starou jak Květa), která má již svoji rodinu. Květa přišla za mnou s tím, že dcera přítele se odmítá s ní stýkat a že o ní říká, že si jejího otce „nabrnkla“ pro peníze. Květě to bylo líto a všemožně se snažila Janě dokázat, že to tak není, že je finančně nezávislá a že má Františka opravdu ráda. Čím více se snažila, tím to bylo horší, hlavně její pocit ze sebe sama. A pokaždé ty pocity nejistoty, jak se rozhodnout, když Jana přijela za svým otcem, zda Květa se může zúčastnit společného jídla, či jestli je to nevhodné. Celým rozhovorem se jako nit táhlo „Já jí dokážu, že s ním nejsem pro peníze!“

“ Květo, nikomu nic nemusíš dokazovat!“, to jestli tě Jana přijme nebo ne je nepodstatné, vciť se do polohy Jany, jak ona tě vnímá, představ si, že by si tvůj otec někoho o tolik mladšího dovedl……,

Po krátkém rozhovoru na toto téma, se najednou Květě rozsvítily oči a přišlo „AHA“. „Já jí přece nic nemusím dokazovat, důležité je, že ho mám ráda a je nám spolu dobře.“ To poznání bylo pro Květu klíčové , přestala na sebe i okolí tlačit, uvolnila se a najednou se zbavila nejistoty, jak se má chovat v přítomnosti Jany a kdy se s ní vidět a kdy ne.

Ve chvílích, kdy na sebe tlačíme a chceme druhým něco dokázat, pak se odpojujeme od své intuice, chováme se strojeně a snažíme se ty situace řešit na základě svých zkušeností, či přebíráme zkušenosti našeho okolí, ale nic z toho není naše a tehdy nastupuje pocit nejistoty ze sebe sama. To je začarovaný kruh, ze kterého vystoupit je úlevné.

Květě se to podařilo 🙂

 

v zájmu zachování soukromí klientky, byla jména změněna