ROZHOVOR ?!

Minulý týden jsem strávila s přítelkyněmi a našimi dětmi v Krkonoších. Někdo by řekl dámská jízda . Odjížděla jsem tam s naprosto neutrálními pocity, bez nějakých očekávání. Do středy to byla „normální dovolená s kamarádkami“. Ve středu se zvláštně zahustila atmosféra a večer to vybublalo na povrch. Nebyly to žádné stezky typu „tys řekla toto a ta zase toto a mě se to dotklo“, každá z nás řekla SVÉ pocity k té situaci a najednou se stalo něco skvělého, z klasického obviňovacího rozhovoru se stal TVŮRČÍ  rozhovor, který sršel nápady. Vzájemně jsme si naslouchaly a najednou se všem ulevilo, atmosféra se stala jiskřivou a všechny jsme věděly, že došlo k něčemu nádhernému. Sáhly jsme si na to, co bych nazvala tvůrčím rozhovorem, tvůrčím prostorem, bylo to tak silné, že jsme si to užívaly hodně do noci a druhý den a další a další. V sobotu se nám nechtělo odjet, protože jsme věděly, že ne se všemi lidmi okolo nás to půjde tak hladce. Já za sebe jsem pocítila, že takové tvůrčí rozhovory a prostory je fajn žít všude a se všemi. Bez posuzování, bez kritizování, bez hodnocení, s otevřeným srdcem a sám za sebe.

Ano sám za sebe.

Přítelkyně děkuji.