Puzzle zvané Šťastný Život

Puzzle zvané Šťastný Život

Teď jsem na schodech potkala Vendu s táááááák vyvalenýma očima. Co jdeš dělat? Volals Mikimu? Proč tak dupeš? jsem se, míjejíc ho, zeptala (ano, to vše naráz, nejsme my rodiče někdy magoři?). Jdu natáčet video! zazněla odpověď. A o čem? zas já stále sestupujíc a on stoupajíc. O tom, co dělat po škole! Tak teď jsem zase  vyvalila oči já. A to jako co? Noooooo, různé blbiny! a následoval hurónský smích :-))), který jsem slyšela ještě z pokoje se zavřenými dveřmi. Čemu jsem se tak podivovala? Pět minut před tím mi velmi rezolutně tvrdil, že zavolá Mikimu a půjdou něco dělat ven a teď kráčí po schodech se zcela rozdílným nápadem. A to je to, co mě fascinuje, ta rychlost změny plánu bez jakékoli prodlevy, přijde nápad a hned jde do toho a než jsem napsala tyto řádky, tak už přiběhl dolů, že základ má natočený, už ho poslal kamarádce a teď spolu telefonují a rozebírají to. A tak mě u toho napadlo, že kdybychom to takhle dělali všichni, tak si myslím,že by se to začalo super skládat, tak jako puzzle s názvem Šťastný Život. Pojďme si to zkusit, alespoň na chvilku, protože když to jednou ochutnáme, tak to budeme chtít pořád :-)))