Chcete mít šťastný vztah? Pamatujte na sebe!

09.10.2021

Sedím s kamarádkou v kavárně. Eliška je krásná mladá studentka vysoké školy, většinou veselá a dobře naladěná. Ale teď je jako hromádka neštěstí. Povídá mi o svém vztahu s přítelem. Cítí se v něm mizerně. Hádky na denním pořádku. Přítel podniká. Otevřel si pizzerii, byl to jeho sen. Eliška chodí do školy, učí se, chodí na zkoušky, dvakrát týdně má trénink volejbalu, venčí jejich dva pejsky. A jinak? Po zbytek svého volného času pomáhá příteli v pizzerii.

Někdy nejde kvůli pizzerii na trénink volejbalu. To pak pociťuje při zápasech.
Někdy nejde kvůli pizzerii do školy, látku pak dohání na poslední chvíli před zkouškami. Přitom je pro ni škola jednou z priorit.

Někdy musí venčení psů hodit na kamarádku, protože musí pomáhat v pizzerii.

Život si už neřídí sama. Život jí řídí pizzerie.

Pohoda v nedohlednu

Je naštvaná, frustrovaná. Její volný čas zmizel. Probrat situaci s kamarádkami nemůže, protože nemá kdy. Probrat situaci s přítelem také ne. ''Teď nemám čas.''

Okolí Elišce radí, ať pošle přítele k šípku. Ona to tak necítí, na druhé straně jí ale dochází síly. Škola a další povinnosti ji spolu s pizzerií stojí spoustu energie. Sama sebe ale přesvědčila, že je tohle všechno nezbytné, nutné a navíc dobře pro jejich vztah. Že jakmile se podnikání stabilizuje, bude líp.

Pojďme si to říct narovinu. NEBUDE.

Začít dělat v partnerství věci, které vlastně dělat nechceme, jenom proto, že se to od nás očekává, je cesta do pekel. Možná se konejšíme výmluvou, že to děláme proto, aby byl klid. Ale ruku na srdce - takhle klid nevypadá. A hlavně - takhle vás klid nikdy nečeká.

Nebojte si dát přednost

Jak z toho ven?

Jít na to z druhé strany. Mrkly jsme se společně s Eliškou na to, co opravdu chce dělat ona. Do popředí zájmu postavila školu, volejbal, psy, čas s rodiči a kamarádkami. A v čase, který zbyde, bude vypomáhat v pizzerii.

Sobeckost?

Ne. Dobře aplikovaný pud sebezáchovy. Osobní i vztahové. Když jsme v partnerství nespokojení, nemůžu být spokojený náš vztah. Pamatujte na to vždy a všude. Je v pořádku podat pomocnou ruku, přinášet oběť v podobě vlastní pohody a toho, co chcete a čekáte od života vy sami, je ale úplně špatně.